Pozdrav

Pozdrav je důležitým prvkem nejen v karate, ale i v asijských zemích všeobecně. Základní pozdrav rei je realizován formou mírného úklonu hlavou v stoji, případně v kleku či v sedu na patách. Začíná jím a končí každá komunikace mezi dvěma lidmi. Na každou úctu projevenou úklonem je nutné odpovědět také úklonou. Při pozdravu úklonem se zaujme postoj musubi-dachi, přičemž ruce jsou přiloženy celými dlaněmi nebo jen prostředními prsty ke stehnům. Hlava při realizaci úklonu zůstává v linii těla a nepředklání se. Pohyb je krátký a rázný.

Pozdrav se používá při následujících situacích:

• společenský význam ve stoje
• při vstupu a odchodu karateka do dojo (zbavení se venkovního světa a duševní připravení na trénink)
• při vstupu do dojo během výuky ze vzdálenosti cca tří metrů pozdravit toho, kdo výcvik vede. Je však nutné uctivě vyčkat až do chvíle než bude mít trenér dokončenou myšlenku.
• karatekovi se kterým společně začínáte a končíte trénink
• rozhodčímu před zápasem
• při oslovení druhého karateki
• spolu se slovem „us“ (rozuměl jsem) při vysvětlování technik trenérem

Pozdrav může být také v sedě na patách (seiza). Při realizaci úklonu se opřou dlaně o zem tak, že prsty směřují k sobě do obráceného písmena V a tělo se předklání v pase. Hlava se může mírně sklonit více, přičemž je nutné dodržovat zásadu, že oči sledují osobu, která je pozdravována.

Druhy pozdravů:

• Otagai ni rei – s karatekem
• Ritsu rei – ve stoje
• Sempai ni rei – učiteli
• Sensei ni rei – učiteli (od 3. danu a výše)
• Shihan ni rei – mistrovi (od 6. danu a výše)
• Shinpai ni rei – pozdrav rozhodčímu
• Shinze ni rei – k místu tradic
• Shomen ni rei – čelní straně